Jak zapálit potok

O tom jak hořel potok

Stalo se kdesi na Východním Slovensku, již v kapitalismu.

Jeden topenář tam měl kamaráda puntičkáře. Puntičkář měl auto z roku 1984. Silně opečované. Pokud si někdo seděl v montérkách na stoličce, a na tu stoličku se sednul po převlečení do „běžného oblečení“, do auta již nebyl vpuštěn. A tento puntičkář požádal topenáře o radu, co dát do radiátorů na chatě, aby mu to v zimě nezmrzlo. Rady se mu dostalo a poté byl několik týdnů klid.

Jednou se ho ptá topenář: „ Zima je na krku, co tvůj otopný systém?“ „Již to mám vyřešeno,“ odvětil, „ napálil jsem nějakou hnusnou slivovici, ani pražáci by to nepili, dal jsem všech 200 litrů včera do radiátorů“, pochlubil se geniální zlepšovatel.

„A jakou to mělo koncentraci ?“

„ No těch 60 %“.

„ No dobře, ale etanol vaří při + 76, pojišťovací ventil máš vedle kotle, je otázka, zda požár bude s explozí, nebo bez exploze….“

„ Kurňa co včil ? Manželka se synem právě zatápějí“, zařval novátor a hned hledal a točil všechny telefony. Nikdo to nebral. Ve špinavých montérkách skočil do auta a uháněl, co to jelo.

Přijel včas, ani to nebouchlo, ani nezahořelo. Pak řešil, co s tím. Jak se té nebezpečné kapaliny zbavit. Vylil ji do kanálu. Ten byl ovšem napojen na potok. Přiběhl syn a povídá: „ Smrdí to až k přehradě! „

Nu což, pachatel dostal další ze série geniálních zlepšovatelských nápadů a škrtnul sirkou. „To byla liša.“ Potok začal hořet plamenem. Potrubím – kanálem plameny šlehly až do chaty. Jako raketa. A místní hasiči pak měli výjezd – hasili hořící potok.

Novátorským metodám zdar.