Oblíbené historky Miroslava Donutila už i knižně

Jeden z nejpopulárnějších herců současnosti, člen činohry Národního divadla Miroslav Donutil, patří k předním českým televizním bavičům. Ve svém životě prožil to, co každý druhý herec (střední škola, vysoká, práce v divadlech, ve filmu, v televizi, umělecké zájezdy…), ale na rozdíl od jiných se díval na lidi a události kolem trochu jinýma očima. Především očima bystrého pozorovatele, ironika, komika, baviče a samozřejmě i kamaráda a přítele. Posléze začal své životní příběhy, historky, postřehy, glosy a zážitky vyprávět. Hodně originálně, hodně osobitě, hodně inspirativně – a vždycky s oním pověstným humorným espritem, který je nezaměnitelný.

Proto mají diváci Mirka Donutila rádi – má vypravěčský kumšt, smysl pro detail a  originální pointu. A ať už jde o herecké zážitky z brněnských divadel a zejména z divadla Husa na provázku, o historky z natáčení legendárního filmu Balada pro banditu, o zážitky s věrným přítelem a charismatickým silákem Frantou Kocourkem nebo o letmá, ale o to originálnější setkání s velikány české kultury - vždycky je ve výsledku Mirek Donutil nenapodobitelný. Výtečné televizní pořady vysílané zejména o Vánocích viděli opakovaně snad všichni. Jejich úspěch a bezprostřednost, originalita a nekonečný tok humoru byly dost dobrým důvodem pro vydání Donutilovy knížky s názvem Pořád se něco děje…

Ten pocit, že se vážně pořád něco děje, tryská ze všech stránek knížky. Je veselá, vtipná, bezprostřední, jedinečná. Knížka vychází v nakladatelství Deus.

Rozhovor s Miroslavem Donutilem

K televizním vánočním svátkům patřily mnoho let vaše zábavné pořady, diváci si na ně dobře pamatují… Proč jste se rozhodl dát je do knižní podoby?

Vzniklo to tak, že zavolali z nakladatelství a řekli, že mají ten nápad. Abych řekl pravdu, já ho tedy moc nesdílel, ale pak jsem si řekl, no dobře, je to jejich nápad. Jestli si to bude chtít někdo přečíst, to se ukáže, nebudu se tomu protivit. Sedl jsem si ke stolu a začal ty příběhy zapisovat.

Nebylo by jednodušší přepsat je z pořadů nebo z desek, na kterých vyšly?

Něco jsem opsat nechal, ale většinou jsem ty příběhy psal sám, protože třeba na deskách vůbec nejsou. Napsal jsem hodně textu, a pěkně rukou, protože nejlíp píšu rukou, na počítači tak rychle neumím. Dal jsem to do kupy, byla to dřina. Došel jsem k závěru, že kdyby to náhodou nikdo číst nechtěl, budu mít každopádně sepsáno alespoň pro sebe, co všechno jsem kdy odvyprávěl.

Spisovatelská profese je těžká…

Ano, můj další postřeh… Říkat ty historky bylo velmi náročné, ale napsat ještě mnohem těžší. Protože mnohdy se mluvená řeč pro psaný projev vůbec použít nemůže.

Kolik bylo těch televizních pořadů, pět, sedm, devět…?

Nepočítaně, protože šlo o mnoho večerů s názvy Pořád se něco děje, Furt ve střehu, Historky z Provázku a Cestou necestou. Základ knížky je z těchhle „cédeček“. V rezervě ještě pořád zůstává dvojcédéčko Ptejte se mně na co chcete, já na co chci odpovím. Tam je velká spousta otázek vyslovených, zodpovězených a natočených, které se také dají pochopitelně ještě někdy využít. V případě, že tato knížka bude mít úspěch. Aby měla, obohatil jsem ji ještě o mnoho fotografií lidí, o kterých se v těch historkách vypráví. Protože chci, aby diváci, posluchači a teď čtenáři, měli konečně možnost jednou ty lidi vidět. Některé fotky jsou z mého archívu, jiné z archívů mých kamarádů fotografů, a taky ze soukromí oněch osob. Zkrátka a dobře, řada fotografií ty příběhy doloží a myslím si, že to by tu knížku mohlo určitě udělat zajímavější.

A co název?

Pořád se něco děje, tedy název prvního CD vůbec, je asi nejuniverzálnější. A navíc jsem to, že „pořád se něco děje“ nikdy nezpochybnil a vždycky o tom ve svých příbězích vyprávěl.

zdroj: 2media.cz